Vyrážíme do Thajska!

Když jsem o mých (ne)plánech začala mluvit, spousta lidí mi říkala, že jsem blázen. Někteří o nás měli strach, jiní si opravdu mysleli že jsem magor, pár lidí tomu nevěřilo a pak tu taky byli takoví, kteří mě od začátku podporovali a říkali, že je to skvělý nápad.

A tak jsme tady! Jedna 22 letá máma, jedna 3 letá holčička. V Thajsku, v mém milovaném Thajsku. Ale nebudu předbíhat a řeknu vám to všechno od začátku. Tak tedy…

Letiště Vídeň

Chtěla jsem odjet, protože…

Touha na nějaký čas odjet začala už ve třeťáku na gymplu. Byla jsem téměř rozhodnutá, že se po matuře sbalím a odcestuju do nějakého ašrámu v Indii (myslím si, že to stejně jednou udělám, možná až bude Viky větší). Ale potom jsem otěhotněla. Měla jsem Viktorku, vztahy, co mě tu držely.

Proto když jsme před rokem s Viky odstěhovaly do jednoho malého (a dost předraženého) pražského bytu a byly jsme už jen my dvě, řekla jsem si, že je správný čas. Jenomže peníze. To co jsem měla navíc jsem vrazila do nového bydlení, protože jsem potřebovala koupit lednici, pračku, komplet nábytek. A bylo to v prdeli. Musela jsem prostě začít víc pracovat a míň si užívat (první se mi povedlo, druhé ne, nejsem zrovna šetřivý člověk). Občas to bylo, no, hodně náročné. Ale to je trošku jiná kapitola…

Jak cesta do Bangkoku vypadala?

Praha – Lužice – Vídeň – Ammán – Bangkok

Před odletem jsme strávily pár dnů na Moravě, kde jsem se stihla rozloučit hezkou párty (měli jsme hody) a obejít babičky, uff. No a mohly jsme vyrazit. Z mámina domu je to autem do Vídně cca hodinka, takže na pohodu. Letiště ve Vídni není tak velké a už ho docela znám, takže jsme vše našly bez problému, před odletem jsme s Viky jen chvíli poseděly a povídaly si.

Z Vídně jsme letěly do Ammánu v Jordánsku, jelikož jsme letěly společností Royal Jordanian. Let trval asi 4 hodinky, takže jsme si daly něco na zub, chvíli jsme si malovaly, povídaly, nebo koukaly z okna. Pohoda. Až v Ammánu začala pořádná sranda, čekalo nás totiž skoro 7 hodin čekání na letišti.

Čekačka to byla přes noc a další let jsme měly až o půl 2 ráno, takže jsem myslela (a tak trochu doufala), že Viky bude spát. Nespala. Usnula asi 10 minut před nástupem do letadla- perfektní načasování.
Ale vlastně ani těch 7 hodin na letišti nebylo vůbec špatných. Daly jsme si sváču, já kafe. Viky si velice rychle našla nějaké malé arabské kámošky, takže s nima lítala po letišti a já dokonce i chvíli pracovala. Koukly jsme na jeden film a bylo.

Letiště v Ammánu.

Těžké bylo, když usnula těsně před nástupem do letadla. Byla hodně vyčerpaná, takže se prostě neprobrala a tak jsem držela ji, pasy s letenkama a na zádech jsem měla obří a poměrně těžký batoh. No a všude okolo jsem viděla buď páry, nebo celé rodinky. To bylo poprvé (a zatím naposledy), co mě na chvíli popadl smutek, že to s Viky absolvujeme jen my dvě, samy.

I druhý let byl každopádně ok, daly jsme pár filmů, pár hodin si pospaly a probudily se v Bangkoku, o kterém vám napíšu v druhém článku. Protože jste ale na IG měly spoustu otázek, odpovím vám na ně tady, ať to máme všechno pohromadě. Takže…

Proč konkrétně Thajsko?

Kdo ví, že by nějaké minulé životy? Na několika místech jsem tady měla takové hodně zvláštní stavy, někde se mi chce až plakat štěstím, cítím se tu jako doma, opravdu doma.

Kde a za kolik jsem koupila letenky?

Letenky jsem koupila přes Gotogate a nekupovala jsem přes ně poprvé. Nikdy jsem neměla žádný problém. Protože jsme letěly na začátku října (což je ještě dešťová sezona), letenky byly poměrně levné a dohromady jsem za ně dala 20 tisíc i s pojištěním storna. Za Viky se platila plná cena.

S jakou společností jsme letěly?

Letěly jsme s Royal Jordanian. Neměly jsme žádný problém, žádné zpoždění. Personal na pohodu, jídlo na pohodu, komfort na pohodu. 

Nebolely Viky při vzletu a přistání uši?

Jednou řekla, že ji uši trošku bolí, ale napila se a bylo to ok. Když byla mimino, při každém vzletu a přistání jsem jí vrazila flašku s mlíkem a bylo. Pokud jsou děti větší, doporučuju bonbony, pití a nebo mně osobně pomáhají sluchátka s hudbou. Ale Viky nepotřebovala nic 😀

Let Ammán – Bangkok

Měly jsme na cestu sbalené hračky?

Nejsem moc fanda tahání hromady hraček. Viky proto měla svůj baťůžek (který se nám v Jordánsku roztrhl viz. stories na ig a skončil v koši), ve kterém měla jenom jednu hračku z Kinder vajíčka, 2 fixy a sešit. Na cestu si vzala jednoho plyšáka, který se dá rozepnout a udělat z něj polštář, jinak nic. Když je krize, přichází na řadu noťas nebo telefon, ale musím říct, že to se moc nestává, protože na cestách je neustále co pozorovat a poznávat.
Mimochodem, letěly jsme s jednim batohem na palubu a jednim větším kufrem. Původně jsem zvažovala jen krosnu, ale to bych asi nezvládla.

Jak jsme se dostaly z letiště?

Ha, to byla sranda. Jako frajerka jsem se rozhodla, že přece nepojedeme taxíkem, ale dáme to dopravou. Sedly jsme teda u letiště na vlak a jely do centra, to bylo jakš takš. Když jsme ale vystoupily v centru, nemohly jsme najít autobus. Po pár desítkách minut jsme sedly na tuk tuk a ten nás zavezl na ulici, kde byl náš hotel.

První ubytování. Měly jsme rezervaci předem?

Ano, měly jsme první dvě ubytování. V Bangkoku a na Koh Samui, musely jsme doložit rezervace ubytování když jsme si vyřizovaly víza a i kdybychom to neřešily, určitě bych měla rezervaci na první hotel. Všechno ubytko hledám na Bookingu, už několik let.

Máme nějaké speciální očkování?

Ne. Viktorčina doktorka nám doporučila asi 5 různých vakcín, ale ve vší úctě, ta nám doporučuje i všechna nepovinná očkování (čemuž moc nefandím). Máme tedy jen ty v ČR povinné a můj doktor mi napsal recepty na celospektrální antibiotika, které tu pro jistotu máme. Upřímně, pokud dodržujete nějaké zásady, tak tady v Thajsku máte spíš než malárii nebo nějaké velké břišní potíže, velkou možnost dostat angínu, nebo chřipku. Když už tu totiž někde klimatizují, tak FEST!

Ufff,… tak to by bylo! O tom, jaké byly první dny v Bangkoku a na Koh Samui zase příště. Vaše Adela <3