Otevřený dopis panu doktorovi

Vážený pane doktore,

již dlouhou dobu jsem plánovala Vám napsat dopis, ve kterém bych ráda vyjádřila nesouhlas s Vašimi léčebnými postupy. Ovšem až nyní se cítím dostatečně silná. Váš lékařský přístup ve mně zanechal velikou bolest a strach z toho, kolika ženám jste udělal něco podobného.

Dovolte mi, abych se Vám připomněla. V červenci 2015 Vám můj přítel telefonoval, zda k Vám do ordinace můžeme přijet, doma mi totiž vyšel pozitivní těhotenský test a moje lékařka byla právě na dovolené. Neváhal jste a bez čekání mě přijal na vyšetření. Když jste mi dělal vyšetření a ukázal mi pomocí ultrazvuku na obrazovce tu malinkou tmavou tečku, rozplakala jsem se. Pohladil jste mě po stehně a řekl, že to bude dobré. Poté jste zasedl ke svému stolku a začal něco psát do počítače. Během toho jste se mě ptal, proč proboha neberu antikoncepci. Když jsem Vám odpověděla, že mi hormony nedělaly dobře, s nepříjemným výrazem jste protočil oči a řekl, že je to normální. Jako lékař jistě víte, co hormonální antikoncepce s tělem dělá a zcela jistě víte, co je to za svinstvo.

Řekl jste mi, že mi napíšete žádanku, že mám ještě stále čas jít na miniinterrupci, při které si dám jenom dvě tabletky a problém bude pryč. Byla jsem vyděšená, bylo mi smutno. Zeptala jsem se Vás, zda znáte nějakou takhle mladou maminku, která by si miminko nechala. Na Vaši odpověď nikdy nezapomenu. Řekl jste: ,,Nad tím ani nepřemýšlejte, to nepřichází v úvahu, jste ještě moc mladá a musíte studovat.‘‘. Udělalo se mi zle, nevěděla jsem, co říct, nechápala jsem, kde je nějaká empatie při komunikaci s pacientkou.

Při odchodu jste mému příteli a mé matce, kteří čekali v čekárně řekl, že vše bude v pořádku a že Vám žádanku na interrupci nemusíme ani platit. Až tak velkorysý jste byl. Rozloučili jsme se a odešli jsme, nebyla jsem schopná Vám něco říct, držela jsem slzy, abych nemusela znovu plakat před Vámi. Když jsme vyšli z ordinace, veškerou bolest jsem pustila. …,,Ani se mě nezeptal, jestli na ten potrat chci, prostě mi řekl, že musím.‘‘, křičela jsem a plakala.

Byla jsem naprosto bezradná a poslechla jsem Vás. Jela jsem do nemocnice.
Za jednu věc bych Vám chtěla poděkovat, za foto z ultrazvuku, které jste mi k žádance na interrupci přiložil. Když jsem v Bohunické nemocnici vytáhla žádanku, uviděla jsem na fotografii tu malou tečku, která byla schovaná u mě v bříšku. Otočila jsem se na patě a jela domů.

Je velmi příjemné číst na Vašich stránkách, jak kvalitního jste dosáhl vzdělání a kolika světových organizací jste členem. Učili Vás ale na škole něco o psychologii pacientek? Řekl Vám někdo, že žena v mé situaci může být velmi zranitelná? Řekl Vám někdo, že takové rozhodnutí může ovlivnit celý její život?

Máte děti, pane doktore? Milujete někoho? Dal jste někdy život? Já ano, dala jsem život mojí nádherné dceři, kterou miluju víc, než jsem si vůbec dokázala představit. A víte co? Gymnázium i maturitu jsem zvládla bez problémů a jsem přijatá na vysokou školu. Myslíte si, že mi dítě život zkazilo? S dítětem mi začal nový, nádherný život, za který každý den Bohu děkuji.

Proč jste tolik lpěl na tom, abych si dítě nenechala? Protože jste kamarád rodičů mého přítele? Což mě přivádí k otázce, jak jste si mohl dovolit o mém zdravotním stavu s nimi hovořit? Uvědomujete si, že součástí lékařské profese je i udržení lékařského tajemství? Dala jsem Vám svolení k tomu, rozebírat s nimi můj zdravotní stav? Nedala. Jako člověk mám právo na ochranu osobnosti a osobních údajů. Vy jste to porušil.

Vaše chování považuji za neetické, neempatické a neprofesionální.

S úctou, Adela Kožinová