Mimo realitu, načerpat sílu, do malé krásné maringotky mezi lesy…

,,Mmmmm…. Bože děkuju!’‘ byla první slova která jsem řekla, když jsem vyšla z auta a nadechla se toho čistého vzduchu, co v okolí Starého Hrozenkova je. Rozhodla jsem se, že si udělám s Viktorkou malý výlet. Výlet na místo, které mě učarovalo. Vlastně mi ani úplně nejde psát, jelikož neustále zavírám oči a vracím se zpátky.

Pořád vidím ty kopce, ty lesy, kytky a to nebe… slyším ovce, husy, koně a psy… a cítím se naprosto klidně. Naprosto šťastně a naprosto skvěle. A víte co je zajímavé? Je to první místo, kde se v noci nebojím. No dobře, nebudu vám lhát, když jsem se v noci podívala jednou jedinkrát na telefon a čas byl přesně 3:15 (víte o čem mluvím?), málem jsem si cvrkla, ale jakmile se do 3:16 nic nestalo, spala jsem klidně dál.

Bylo tam neuvěřitelné ticho a klid, nikdy jsem nic podobného nezažila. A to žijeme na poměrně klidné vesnici. Ta noc v maringotce byla magická, opravdu.

Co ale úplně magické nebylo bylo vynést všechny věci z auta do maringotky. 😀 Aktivně jsem vzala na jednu noc víc než 6 litrů pitné vody, termosku s převařenou vodou pro Viktorku, hromadu jídla, spacáky, spoustu náhradního oblečení (pro Viky, sobě jsem zapomněla vzít i dlouhé kalhoty, takže jsem v noci mrzla v kraťasech) a hromadu ostatních krámů co jsem stejně ani jednou nevytáhla (příště budu chytřejší). Jelikož je maringotka v mírném (zdálo se mi že v mírném 😀 ) kopečku, rozhodla jsem se, že bude nejjednodušší naložit všechno na kočárek a vzít to nahoru najednou.

Dokážete si představit, jak to vypadalo? Z kočáru mi neustále něco vypadávalo a podél cestičky k maringotce byl ohradník s elektrickým proudem kvůli zvířatům, takže jsem celou dobu hlídala, aby se ho Vitorka nechytla. Měla jsem co dělat, abych nespadla i se všema věcma a asi po minutě se Viky zastavila a řekla: ,,Hopa!“… ,,Jasně miláčku, teď si ten batoh strčím nevím kam, vezmu si tebe s 13 kily na záda a vyjdeme to levou zadní.“, řekla jsem si. S úsměvem jsem si teda batoh dala ze zad na břicho a na záda jsem hodila Viky. Ne, nefungovalo to ani tu minutu. Cesta byla tak hrbolatá, že jsem kočár prostě zabrzdila a vyšla jen s jednou taškou a Viky v náručí nahoru k maringotce. Vlastně, ještě předtím jsem zkusila Viktorku posadit jako královnu na trůn na všechny ty věci co byly naskládané v kočáře takže myslím, že na něm bylo minimálně 20 kilo 😀 😀 … Nevím co to taky bylo za nápad, brát to všechno najednou a hlavně tam tahat ten kočár, jakobych ho tam používala (ani jednou samozřejmě).

Kočár tam tak zůstal stát ještě nějakou dobu…

Ale co vám budu dál povídat, podívejte se na fotky, to vám stejně řekne víc…

…když Viktorka usnula v 7 hodin a bylo ještě světlo, tak jsem si stihla taky udělat aspoň jednu fotku, jak mě moc neznáte. Opravdu přirozenou, opravdu šťastnou!

…ještě než zapadlo slunce, zapálila jsem si svíčky, to byla romantika!

…vlastně jsme celou dobu jen lenošily a užívaly si přírodu, byl to prostě mazec, opravdová nádhera…

Mimochodem, tohle je Máša… jeden z nejrotomilejších psů co jsem kdy viděla 🙂 Jo a Viktorka jí říká Mácha, nebo Máňa 😀

Po několika hodinách tady jsem se cítila tak nějak jinak. Cestuju poměrně dost, ale tohle místo bylo lepší než Thajsko, lepší než Amerika, lepší než cokoliv… i bez elektřiny a koupelny… 😀

No jo, miluju to místo… brzy se tam snad vrátím. Pokud chcete, na facebooku najdete stránku ‚Maringotka na pastvině‘, kde si o ní najdete víc informací. Maringotka je jedné naší rodinné kamarádky, která je moc milá. Taky si tam můžete udělat pár dnů bez signálu, elektriky, koupelny a taaak…. A prosím prosím, pokud máte někdo inspiraci na nějaké podobné místo, někde u lesa, dejte mi do komentářů vědět.

Moc vás všechny zdravím a přeji krásné dny, brzy se zase ozvu… A.