Nasrat, aneb Moje životní mantra/ Jsem odborník na vztahy

Když mi nevyšel můj první vztah, říkala jsem si, že to je v pohodě. Nějak to zvládnu, jsem mladá. Když ale ztroskotal ten s mužem se kterým mám dítě a i můj poslední vztah, říkám si, že už to zas tak dobré není, hm? Důležité je neposrat se z toho, že jo…

Nechci psát o vší té neuvěřitelné lásce a naprosto hrozné bolesti, kterou přinášela, nedej bože o tom jak se s tím vypořádat. Řeknu vám jedno. Při mém posledním vztahu jsem si opravdu myslela, že bude poslední. Pošetilá bláhová ovečka, viďte? Nevyšlo to.

Byly dva týdny před Vánocemi a já s pár mými kolegy a Viktorkou stěhovala všechny svoje věci do nového bytu. Uff… pořád cítím ten obrovský knedlík v krku a bolest která prostupovala uplně celým tělem, au. Vlastně to na mě do teď občas padne a cítím slzy, jak mi stékají po tváři, klidně uprostřed dne a mezi lidmi. Jo emoce,… e-moc-e – ne-moc-e… ale o tom třeba někdy jindy 🙂

Nebyla to moje nebo jeho chyba, prostě jsme to nezvládli. Nějaký čas po tom šíleném stěhování jsme vztah ještě lepili a lepili, ale neslepili.

Ale tak jsme tady. Já a Viktorka… Žijeme spolu ve dvou. V Praze, kde vlastně skoro nikoho nemáme. Celá naše rodina je cca 3 hodiny cesty daleko. A, no, vlastně mi to nepřijde zas tak hrozné, jak to vypadá z pohledů lidí kteří se to dozví. Občas trošku náročné- finančně, fyzicky i psychicky, ale je to fajn. Jsme s Viky pořád spolu, jednou měsíčně si ji na pár dnů vezme moje mami, ale jinak jsme prostě spolu. Každý den. A jo, občas z toho trošku šílím! 😀

Ale proč vám to píšu?
– Protože chci abyste věděli, že nežiju ten pohádkový život z Instagramu. Nemám žádného prince, ani mě nesponzorují rodiče, ale zatínám zuby a občas toho asi dělám víc, než by si ostatní mí vrstevníci dokázali vůbec představit.
– Protože chci říct mámám které jsou na děti samy, že JE to normální a že to MŮŽEME zvládnout.
– Protože mě spousta z vás sleduje a já chci, abyste věděli, jak to je. Jak si teď spolu s Viktorkou užíváme život ve dvou a jak i to může být hezké.

A ze všeho nejvíc vám chci říct, že opravdu VŠECHNO co se vám v životě děje, JSTE SCHOPNI ZVLÁDNOUT! Všechno jsou to jenom zkoušky. Všechny ty pokuty, trapasy, životní ‚omyly‘- omyly to nejsou… Jsou to zkoušky, které nás posunují dál. Někdy docela dost drsným způsobem, ale říká se, že nejlepší léčba je léčba šokem, no ne?

Tak co, trápí vás momentálně něco? Mám na to jednoduché cvičení, které mi vždycky pomůže. Dostanu ze sebe emoce- pláčem, křikem, tancem, čímkoli, no a nakonec si řeknu jednu úžasnou mantru: ,,Nasrat.“

Zkuste ji taky 🙂