Šílená mystička, nebo normální holka?

Jedna moje kamarádka mi kdysi řekla, že jsem čarodějka. Když nad tím tak přemýšlím, tak možná ano. Před sto lety by mě zřejmě za věci, které dělám, nechali upálit. Proto jsem šťastná, že tento život žiju tady a teď, v 21. století, v nádherném srdci Evropy!

Má cesta do hlubin poznání začala v roce 2012, kdy mě moje maminka s přítelem vzali na jeden třídenní seminář. Jmenoval se Rituál přání. Zde jsem se začala seznamovat se sílou myšlenky, s moudrostí těla, s krásou přítomného okamžiku. Již nějaký čas před seminářem jsem přečetla různé andělské a sebe-rozvojové knihy, ale od absolvování tohoto semináře se můj život začal měnit obrovskou rychlostí. Jelikož lidé, kteří jezdí na podobné semináře, jsou vždy naladěni na podobnou vlnu, čas strávený na takových akcích byl jiný, než ve škole, nebo s kamarády. Začala jsem tedy jezdit víc. Podívala jsem se do Thajska, kde jsem se zúčastnila tantrického semináře, účastnila jsem se různých přednášek, četla jsem knihy, články, společně s mojí maminkou jsme se přihlásily na devítiměsíční výcvik Bohyně, kde jsme se učily vést různé rituály, začala jsem pravidelně chodit na ženské kruhy, které moje maminka v Hodoníně stále jednou za čas vede.

Naučila jsem se žít trochu jinak, přemýšlela jsem nad jinými věcmi. Pro mnoho mých známých to bylo divné, proto se okruh mých přátel zúžil. Někteří lidé z mého života odešli a jiní zase přišli. Chvíli mi trvalo, než jsem si na to zvykla. Nyní už vím, že pokud ostatní nechápou váš život a nelíbí se jim, jak žijete, není to váš problém.

Miluju rituály, miluju očišťování pomocí různých vykuřovadel, miluju míchání vlastních parfémů, miluju karty, věřím v anděly a víly, v minulé životy.

Kdo vlastně určuje, co je a co není normální? Je chození bosky moc? Co třeba zalévání rostlin menstruační krví? Domácí porody? Rituály a uctívání bohů a bohyň?

Za posledních pár let jsem se setkala s různou škálou lidí. Co mi dělalo a stále občas dělá problém, je lidi nehodnotit a nevnucovat jim ‘‘to svoje‘‘. Protože pravda nikdy není jenom jedna, každý člověk je přesvědčený o své pravdě. Jak to máte vy? Také se občas přistihnete, že hodnotíte lidi okolo vás? Že se díváte na to, co mají na sobě, nebo na to, jak se chovají?

Jedna z věcí, které miluji, jsou afirmace, tak vám jednu napíši.
,,Přijímám každého takový, jaký je. Nesnažím se lidi okolo sebe měnit, ale respektuji jejich životní cestu.‘‘

S láskou a s úctou k Vám všem, Vaše Adela ♥