Má koňská láska
Před děma lety jsme si pořídili koně. Měl to být rodinný kůň, žádný sporťák. Cestu k němu jsem si ale našla jenom já, takže z rodinného koně se stal Ádin kůň. Ádin Lando…
Jako malá jsem měla velice silnou alergii na koně, proto by mě ani nenapadlo, že někdy budu jezdit… a ono se stalo. Od té doby, co jsme Landa koupili, jsem byla u koní téměř každý den. Skoro každý den jsem chodila domů s pláčem. Buď jsem byla dokopaná, dokousaná, nebo naprosto vyčerpaná a smutná.
Na začátku jsem nevěděla, jak se kůň sedlá, jak se na něm správně sedí, jak se pobízí, nic. Učila jsem se všechno od začátku a Lando se učil se mnou, učil se důvěřovat lidem.
Naše společné boje trvaly cca půl roku, dokud k nám na ranč nezavítal Miloslav Simandl, veliký muž. (Najděte si ho na youtube, dělá horse show, ale hodně husté horse show!) Naučil mě, jak se ke koni chovat, jak si u koně vybudovat důvěru a respekt. Najednou už jsem se nebála stát uprostřed kruhovky a lonžovat ho, najednou už na mě nenabíhal a nekopal po mně. Můj 650 kilový miláček mě začínal poslouchat. A tak se z něho stala láska na celý život.
Lando je mladý kůň, proto občas pořád zkouší, co si může dovolit, ale tak to prostě je. Nejvtipnější je, že to zkouší na všechny, které nezná a hlavně na všechny, na které může. Je neuvěřitelné, jak koně cítí. Všichni z vás, co znáte koně, víte, že mají smysl navíc. Cítí strach, nervozitu, napětí… za to je miluji. Miluji koně za jejich sílu, za jejich inteligenci, za jejich majestátnost.
Je X věcí, kterým mě Lando naučil a neustále učí…
- Důvěra. Naučil mě, že pokud mu budu důvěřovat, bude on důvěřovat mě a společně budeme růst. Seděla jsem na něm celé těhoteství a už i s mou malou dcerkou. Za mě- pokud koni nedůvěřuješ, nelez na něj, nelez za ním ani do ohrady.
- Přítomnost a kousek budoucnosti. Na Landově hřbetě jsem se naučila vnímat přítomný okamžik víc než jinde. Když na něm sedím, myslím jen na to co se děje a vždy chvíli na to, co se může dít. Nikdy ne na minulost. Co bylo je pryč, když jsem s Landem jsem se zvířetem, které má obrovskou sílu. Proto vždy očekávám, že může uskočit, zakopnout, nebo se zastavit, rozběhnout…
- Síla myšlenky. Slyšeli jste už o pozitivním myšlení? O tom, jak si přivolat věci do života pomocí myšlenky? Perfektní trénink je s koňmi. Občas když jedu, nebo s ním něco dělám, napadají mě šílené scénáře (že spadnu, něco se nám nepovede, nebo se něco stane)… ještě než takovou myšlenku ale stihnu v hlavě přehrát, okamžitě si začínám tvořit jinou, pozitivní. Dřív mě napadaly negativní věci častěj, nyní se učím myslet pouze na dobré výsledky, pouze na hladký průběh. Je velmi zajímavé sledovat, jak myšlení ovlivňuje výsledky. Někdy si stačí opravdu jen věci v hlavě urovnat, rozhodnout se a zvládnout to (i jindy v životě, ne jen s koňmi).
- Láska. Přes veškerou bolest, přestože je to finančně velmi náročné, nejsem schopná se ho vzdát. Někde jsem četla, že láska ke koním je jiná, než k člověku, je silnější. S tím si dovolím nesouhlasit, jako maminka si myslím, že větší láska než mateřská není, ale láska ke koním je hned kousek pod ní. Pohled do těch velikých a upřímných očí, mmmm…
Nejsem dobrý jezdec, když mě nějaký opravdový jezdec vidí na koni, musí mu to připadat hodně vtipné. Mám koně, protože ho miluju, protože je to kus mě. Ráda s ním jezdím bez sedla, chodím na procházky, pozoruju ho… Nechci koně, se kterým budu denně dřít na závody… Dělám to pro radost, aby to bylo příjemné mně i jemu. Je nádherné sledovat, že i on mě má rád (občas, když zrovna nemá špatný den 😀 )… Je to tak pro mě správně.A pro vás? …
