Bad mom? Maybe

Když jsem byla malá, moje maminka mi často říkala, že dokážu cokoliv co budu chtít. Říkala mi, že jsem úžasná. Podporovala mě ve všem a podporuje mě doposud. Snažím se kráčet v jejích stopách, protože líp si to asi ani nedokážu představit…

Moje Viktorka bude mít za pár dnů rok a já si uvědomuju, jak rychle ten život letí. Jak rychle roste. A přemýšlím, co bych jí chtěla do jejího života dát a co jí dávám. Nejsem dokonalá matka, ani se nesnažím jí být. Často je Viktorka špinavá… Buď pomalovaná, nebo od jídla. Je dítě, no tak co, nechávám ji, aby rozvíjela svoji kreativitu. Občas ji i nechám plakat. Dřív jsem ji stále nosila, ale někdy prostě nemám sílu, nejsem otrok, jsem vyčerpaná! Vážím 48 kilo a ona 11, nosit ji celý den prostě není možné, přestože si to ona přeje (a samozřejmě nestačí, když si spolu hrajeme, nebo spolu sedíme, ležíme, ona se chce nosit a chodit, haha). Zřejmě existují ženy, které by různé věci dělaly jinak a možná lépe než já. Ovšem dělám co můžu a jak nejlíp to umím.

Než se narodila, věděla jsem přesně jak to všechno bude. Já budu perfektní matka a budu mít perfektní dítě. Ho*no, perfektní není nikdo. A je to tak v pořádku. Nedodržuju žádné pravidla, ani žádný harmonogram, prostě s Viktorkou děláme věci tak, jak je cítíme. Ona sama si řekla, že už nechce jíst kašičky, že už nechce jíst mixovanou zeleninu, sama začala jíst kousky a ani nevím, kdy co kdo doporučuje.

Je jediná věc, co dodržuji každý den. Každý den jí říkám pár vět…

1. Miluji tě, všichni tě milují, jsi milovaná. 
2. Jsi dokonalá přesně taková jaká jsi. Jsi překrásná, jsi chytrá, talentovaná.
3. Dokážeš všechno na světe, všechno, čemu budeš věřit.
4. Jsem tu pro tebe a budu tady pro tebe vždy, bez podmínek. Jsi pro mě nejdůležitější člověk na planetě.

Někdy tyto věty říkám česky, někdy anglicky. Vím, že mi rozumí a že je to vše, co potřebuje vědět. Že je milovaná, ikdyž v životě každého z nás přichází chvíle, kdy se tak necítíme. Že je dokonalá, přestože se ji bude snažit svět a společnost přesvědčit o tom, že na sobě má co změnit. Že je chytrá, ikdyž jí náš školní systém bude přesvědčovat, že někdo je v něčem lepší a že musí umět všechno skvěle. Že dokáže všechno na světě, i v případě, že se kolem ní objeví lidé, kteří jí nebudou věřit. A že tu pro ni budu vždy, ať se stane cokoliv. Jsem její máma, jsem poctěná, je to mé poslání, mé privilegium.

Občas moje maminka říká, že to s dětma asi neumí tolik jako jiné matky. Ale víte co? Je to nejlepší máma na světě. Je nejlepší ve všem co dělá. Dala mi život, dala mi všechno co mohla. A dodnes mi dává.. dává mi víru v sebe sama a dává mi lásku. Jako její dítě nic víc nepotřebuji.

Děkuju, maminko, děkuju za to jaká jsi a za to co mě učíš. A děkuju i Viktorce, za to že si vybrala za maminku právě mě.