Thinking out loud

Sedím, hluboce dýchám, poslouchám mé nejoblíbenější písně od Hanse Zimmera a přemýšlím… Přemýšlím nad tím, jak jsou lidé rozdílní, odlíšní,… Jak pět lidí může vnímat jednu situaci pěti rozdílnými způsoby. Jak lásku mohou různí lidé projevovat různě. Jak je každý život jiný a ve své podstatě stejný.

Na světě je přes 7 miliard lidí. Tolik názorů, tolik myšlenek, tolik pocitů,…

Každý den potkáváme nové lidi. Dřív jsem měla tendence lidi soudit. Posuzovala jsem, jak jsou lidé na ulici nepříjemní, jak jsou zašklebení, nešťastní. Soudila jsem, co mají lidi na sobě, jaký mají make-up, jak vypadají. A víte co? Stydím se za to.

 Protože teď už vím, že každý člověk kterého potkáme má svůj příběh, o kterém my nic nevíme. Nevíme, komu z těch lidí, kteří se neusmívají, například zemřel někdo blízký. Nevíme nic. Leckdy nevíme nic ani o tom, co prožívají naši nejbližší…

A proč to vlastně píši…? Ráda bych vás o něco poprosila.

Prosím, buďme laskaví, vždycky. Projevujme a ukazujme druhým dobro v nás. Pomáhejme si, podporujme se, usmívejme se na sebe, děkujme si. Někdy i upřímný a laskavý pohled může udělat mnoho. Může dodat odvahu, odhodlání, štěstí.

Přemýšlím nad tím, proč mají někteří lidé tendence ostatní pomlouvat, proč mají tendence ostatním ubližovat. Napadá mě pouze jedna věc- musí být velmi nešťastní. Takových lidí je mi opravdu a upřímně líto. A proto si myslím, že bychom měli být laskaví i k těmto lidem…

Když jsem jezdívala na gymplu vlakem do školy, často jsem se na lidi dívala. Většina z nich pohledem uhnula, ale když jsem se pohledem potkala s člověkem, který mi ho vrátil, bylo to něco neuvěřitelného. Protože upřímným pohledem z očí do očí se dá sdělit opravdu mnoho. Je to taková forma meditace. Je to souznění, vzájemná podpora, hra,…

No a vyšší level je objetí. To upřímné, dlouhé, láskyplné. Objali jste někdy někoho cizího? Jenom tak? Já ano… a je to taaak krásné! (Takže pokud se někdy někde potkáme, prosím, obejměte mě, haha…)

A dostávám se k tomu, co vám chci vlastně předat v dnešním krátkém hloučku mých myšlenek. Je to láska a pochopení. Pochopení toho, že každý člověk je jiný, každý má své trable. A nikdo z nás nemá právo nikoho a nic soudit. Ať si každý nosí co chce, říká co chce, jedná jak chce, dělá co chce… není to naše věc. A pokud se nám něco nelíbí, prostě a dobře tomu nevěnujme pozornost.

PS: znáte termín projekce? Jeden pán, náhodou docela známý, Sigmund Freud tento termín využíval při psychoanalytické terapii. Je to takový obranný mechanismus ega, kdy připisujeme vlastní negativní charakteristiky jiným osobám. Takže výstižně a stručně- pokud vám něco vadí na druhých, zamyslete se první sami nad sebou.

Mějte všichni krásné dny a potkávejte laskavé lidi, jakými jste i vy 🙂

Za foto děkuji mé dvorní fotografce, Bee!